„NEJDŘÍV DOMÁCÍ ÚKOLY, PAK SOLIDARITA
O takzvaném migračním paktu bylo v posledních týdnech hodně slyšet v souvislosti s hlasováním v Evropském parlamentu. Já sám jsem hlasoval pro ty části paktu, které situaci oproti dnešku alespoň trochu zlepšují (například posílení screeningu nebo sdílení informací o odsouzeních), a naopak proti těm, které obsahovaly takzvanou „solidaritu“. O tom, že solidaritou jsou zde myšleny buď staré známé relokace, nebo tučné výpalné, se už napsalo dost. Zásadní problém paktu však spočívá v tom, co v něm není.
Pakt neklade důraz na návratovou politiku ani na to, jak migranty od cesty do Evropy odradit. To jsou v evropském mainstreamu stále problematické myšlenky, navzdory tomu, jak každý den přibývá důkazů o tom, že masová migrace z globálního jihu nepřinesla žádné evropské zemi větší prosperitu ani bezpečí, a naopak dokázala proměnit některé notoricky idylické kraje, kde lidé nemuseli zamykat své domy, v země s největším počtem úmrtí v důsledku střelby či výbuchu granátu. Ano, mluvím o Švédsku.
Je zřejmé, že velký počet migrantů ze zemí Blízkého a Středního východu, severní a sahelské Afriky, se nepodařilo k širšímu prospěchu společnosti integrovat nikomu, nemluvě o tom, že integrace spočívající v tom, že si daný migrant najde práci a nebude páchat kriminalitu, stále neznamená, že neodmítne podat ruku úřednici, protože je žena, a nebude v ulicích hlavního města provolávat smrt Izraeli. To se nazývá asimilace, a daří se ještě méně než už tak neúspěšná integrace.
Evropská unie i jednotlivé státy se roky snaží jednat se zdrojovými zeměmi migrace, ale výsledky jsou pozoruhodně chabé. Zdá se, že tyto země se svých populačních přebytků také rády zbavují (jako je problém nízká porodnost, tak je problém i vysoká porodnost, zvlášť když pro své mladé pak nemáte třeba pracovní místa), a úplně nejraději se samozřejmě zbavují těch nejproblémovějších.
Neochota zdrojových států přebírat své občany (vesměs poté, co v cílové zemi spáchali trestný čin a byli vyzváni k jejímu opuštění) v kombinaci s liknavostí evropských orgánů a nadprací levicových neziskovek vedou k tomu, že vyhostit se nepodaří téměř nikoho. A když už se to výjimečně povede, může se zase kdykoliv vrátit kyvadlovou dopravou přes Středozemní moře.
Nad tímto stavem pak část politického spektra lomí rukama a říká, že se s tím asi nedá nic dělat. Leda přerozdělovat. Tedy neřešit díru ve střeše, ale hromadit kbelíky. Přitom jim uniká, že bohatá ropná království Perského zálivu problémy s nelegální migrací nemají, a všichni vědí proč. Známým případem je také Austrálie. Nemusíme však chodit pro rady k šejkům nebo protinožcům, když i v Evropě máme jeden bohatý stát, který našel svůj recept.
Dánsko si začalo své problémy s migrací uvědomovat před pár lety a byla to paradoxně socialistická vláda, která se rozhodla, že řešením je udělat Dánsko pro tento typ migrace systematicky nepřitažlivým. Uzavřela dohodu s Rwandou a zavedla řadu dalších opatření, které zásadně nabourávají migrační modus operandi. A výsledek? V roce 2023 v Dánsku požádalo o azyl 2 480 lidí. V přepočtu na sto tisíc obyvatel to bylo dokonce méně, než v Rumunsku, které není zrovna proslulé štědrým sociálním systémem. V Německu to bylo 351 tisíc, v Rakousku 59 tisíc. Pokud by všechny cílové země v Evropě přistoupily ke svému údělu tak, jako to udělalo Dánsko, nebyl by s evropskou solidaritou žádný problém.
Neměli bychom se takříkajíc o čem bavit. Mnozí migranti nastupují do lodí s vidinou, že svou cestu pašerákům splatí teprve z peněz, které dostanou v Evropě. Jinak řečeno, EU svému nelegálnímu migrantovi ještě zaplatí jeho cestu a vypomůže krvavému byznysu k další existenci. Už pouhé zavedení předplacených karet, které lze použít jen na jídlo či drogerii, dělá migračnímu byznysu čáru přes rozpočet. Kumulace podobných „nevstřícných” opatření má pak enormní vliv, jak je patrné z dánského příkladu.
Nemluvě o hrozbě umístění v třetí zemi, přičemž právě ta Rwanda je dnes na africké poměry bezpečná a prosperující země, ale německý sociální stát tam nepraktikují. K tomu všemu je ale potřeba jasné rozhodnutí politické garnitury: ne, my o tento typ migrace nestojíme a uděláme všechno proto, abychom ji co nejvíce omezili.
A od toho jsou takoví Němci stále pořádně daleko. Navzdory růstu krajní pravice, který je výsledkem bezradnosti obyčejných lidí, jejichž názory a potřeby etablované strany okázale ignorují. Dokud si však „cílové země“ neudělají své domácí úkoly a nepřestanou migranty implicitně zvát, nemohou očekávat nadšenou součinnost ostatních.“
Přečtěte si celý text od Alexandr Vondra na: https://www.lidovky.cz/nazory/migrace-pakt-evropsky-parlament-hlasovani-svedsko-dansko-nemecko-afrika-blizky-stredni-vychod.A240422_084028_ln_nazory_lvot?
příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Evropská unie musí prosadit účinnější ochranu před nelegální migrací a organizovaným zločinem! příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Poslechněte si projev Petra Fialy, který kandiduje na předsedu ODS příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
SPOLU představujeme naše kandidáty a volební program do eurovoleb příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Filip Benda:„STOP nesmyslným předpisům. 🧠Tvořme politiku s rozumem a promyšleným postupem.“ příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Petr Fiala naprosto přesně: Pozvání od hlavy státu se neodmítá. ANO tím jen ukazuje svou bezradnost a nezájem o skutečné problémy naší země. příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Jedině SPOLU v Evropském parlamentu posílíme vliv naší země a zajistíme bezpečí Evropy a České republiky. Přijďte k eurovolbám a volte číslo 17 ️ příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Martin Baxa z dnešního otevření Památníku holokaustu Romů a Sintů Čechách v Letech u Písku. příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Alexandr Vondra: „PATOK je rodinná prosperující firma založená po revoluci. Prostě příklad toho, jak se to má dělat.” příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Hnutí ANO nemá odvahu a populisticky se schovává před důchodovou reformou. My děláme co je třeba a prosadíme udržitelné důchody i pro dnešní třicátníky! příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
„Konečně otevíráme památník romského holocaustu v Letech, a můžeme si tak důstojně připomenout romské oběti zrůdné ideologie, která ve 30. a 40. letech sevřela Evropu. O romském holocaustu se v minulosti příliš nemluvilo. Místa spojená s utrpením Romů byla místo toho překryta. Bylo to celé nedůstojné a nespravedlivé. Ačkoli nemůžeme změnit minulost, kdy místa spojená s romským holocaustem překryl nezájem, snažíme se dělat to, co můžeme – měnit naši přítomnost a dělat správné věci alespoň dnes.” Petr Fiala příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
„NEJDŘÍV DOMÁCÍ ÚKOLY, PAK SOLIDARITA O takzvaném migračním paktu bylo v posledních týdnech hodně slyšet v souvislosti s hlasováním v Evropském parlamentu. Já sám jsem hlasoval pro ty části paktu, které situaci oproti dnešku alespoň trochu zlepšují (například posílení screeningu nebo sdílení informací o odsouzeních), a naopak proti těm, které obsahovaly takzvanou „solidaritu“. O tom, že solidaritou jsou zde myšleny buď staré známé relokace, nebo tučné výpalné, se už napsalo dost. Zásadní problém paktu však spočívá v tom, co v něm není. Pakt neklade důraz na návratovou politiku ani na to, jak migranty od cesty do Evropy odradit. To jsou v evropském mainstreamu stále problematické myšlenky, navzdory tomu, jak každý den přibývá důkazů o tom, že masová migrace z globálního jihu nepřinesla žádné evropské zemi větší prosperitu ani bezpečí, a naopak dokázala proměnit některé notoricky idylické kraje, kde lidé nemuseli zamykat své domy, v země s největším počtem úmrtí v důsledku střelby či výbuchu granátu. Ano, mluvím o Švédsku. Je zřejmé, že velký počet migrantů ze zemí Blízkého a Středního východu, severní a sahelské Afriky, se nepodařilo k širšímu prospěchu společnosti integrovat nikomu, nemluvě o tom, že integrace spočívající v tom, že si daný migrant najde práci a nebude páchat kriminalitu, stále neznamená, že neodmítne podat ruku úřednici, protože je žena, a nebude v ulicích hlavního města provolávat smrt Izraeli. To se nazývá asimilace, a daří se ještě méně než už tak neúspěšná integrace. Evropská unie i jednotlivé státy se roky snaží jednat se zdrojovými zeměmi migrace, ale výsledky jsou pozoruhodně chabé. Zdá se, že tyto země se svých populačních přebytků také rády zbavují (jako je problém nízká porodnost, tak je problém i vysoká porodnost, zvlášť když pro své mladé pak nemáte třeba pracovní místa), a úplně nejraději se samozřejmě zbavují těch nejproblémovějších. Neochota zdrojových států přebírat své občany (vesměs poté, co v cílové zemi spáchali trestný čin a byli vyzváni k jejímu opuštění) v kombinaci s liknavostí evropských orgánů a nadprací levicových neziskovek vedou k tomu, že vyhostit se nepodaří téměř nikoho. A když už se to výjimečně povede, může se zase kdykoliv vrátit kyvadlovou dopravou přes Středozemní moře. Nad tímto stavem pak část politického spektra lomí rukama a říká, že se s tím asi nedá nic dělat. Leda přerozdělovat. Tedy neřešit díru ve střeše, ale hromadit kbelíky. Přitom jim uniká, že bohatá ropná království Perského zálivu problémy s nelegální migrací nemají, a všichni vědí proč. Známým případem je také Austrálie. Nemusíme však chodit pro rady k šejkům nebo protinožcům, když i v Evropě máme jeden bohatý stát, který našel svůj recept. Dánsko si začalo své problémy s migrací uvědomovat před pár lety a byla to paradoxně socialistická vláda, která se rozhodla, že řešením je udělat Dánsko pro tento typ migrace systematicky nepřitažlivým. Uzavřela dohodu s Rwandou a zavedla řadu dalších opatření, které zásadně nabourávají migrační modus operandi. A výsledek? V roce 2023 v Dánsku požádalo o azyl 2 480 lidí. V přepočtu na sto tisíc obyvatel to bylo dokonce méně, než v Rumunsku, které není zrovna proslulé štědrým sociálním systémem. V Německu to bylo 351 tisíc, v Rakousku 59 tisíc. Pokud by všechny cílové země v Evropě přistoupily ke svému údělu tak, jako to udělalo Dánsko, nebyl by s evropskou solidaritou žádný problém. Neměli bychom se takříkajíc o čem bavit. Mnozí migranti nastupují do lodí s vidinou, že svou cestu pašerákům splatí teprve z peněz, které dostanou v Evropě. Jinak řečeno, EU svému nelegálnímu migrantovi ještě zaplatí jeho cestu a vypomůže krvavému byznysu k další existenci. Už pouhé zavedení předplacených karet, které lze použít jen na jídlo či drogerii, dělá migračnímu byznysu čáru přes rozpočet. Kumulace podobných „nevstřícných” opatření má pak enormní vliv, jak je patrné z dánského příkladu. Nemluvě o hrozbě umístění v třetí zemi, přičemž právě ta Rwanda je dnes na africké poměry bezpečná a prosperující země, ale německý sociální stát tam nepraktikují. K tomu všemu je ale potřeba jasné rozhodnutí politické garnitury: ne, my o tento typ migrace nestojíme a uděláme všechno proto, abychom ji co nejvíce omezili. A od toho jsou takoví Němci stále pořádně daleko. Navzdory růstu krajní pravice, který je výsledkem bezradnosti obyčejných lidí, jejichž názory a potřeby etablované strany okázale ignorují. Dokud si však „cílové země“ neudělají své domácí úkoly a nepřestanou migranty implicitně zvát, nemohou očekávat nadšenou součinnost ostatních.“ Přečtěte si celý text od Alexandr Vondra na: https://www.lidovky.cz/nazory/migrace-pakt-evropsky-parlament-hlasovani-svedsko-dansko-nemecko-afrika-blizky-stredni-vychod.A240422_084028_ln_nazory_lvot? příspěvek na Facebooku
ODS na Facebooku
Pomáhat Ukrajině je v bytostném zájmu České republiky a jde o odpovědný krok! Poslechněte si slova Marek Benda! příspěvek na Facebooku